Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou.
Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že z toho má užitek, ale proto, že je to zákonem a životadárnou mízou jeho bytí.
Je třeba více životu dávat, než ho urychlovat.
Vykonávat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu.
Nenásilí je první přikázání mé víry. Je to i poslední přikázání mého kréda.
Délka života závisí na vnějších věcech a nikoli na mně. Na mně jen záleží, jak prožiji čas, který mi byl určen.
Lidé ze Západu si obvykle myslí, že štěstí spočívá jen v hmotném blahobytu a ekonomické prosperitě.
Radost, kterou způsobíme druhému má podivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější.
Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty.
Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí (2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie až 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie), byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha (v sanskrtu setrvání v pravdě či uchopení pravdy), založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma, "Velký duch", které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, "otec". V Indii se neformálně nazývá "Otec národa" a 2. říjen, tedy den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti (Oslava Gándhího). 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za "Mezinárodní den nenásilí".